úterý 6. ledna 2015

Pán much

Autor: William Golding
Originální název: Lord of the Flies
Román

Několik chlapců ve věku od šesti do dvanácti let se díky nehodě ocitne na pustém ostrově. Nemají mezi sebou žádnou dospělou osobu a musejí se o sebe postarat sami. Zvolí si svého náčelníka, určí priority pro přežití a začnou konat. Jenže mnoho chlapců je malých a ti si touží spíše hrát než cokoli jiného. Další zase baží více po moci, a tak se boj o přežití mezi přírodními živly pomalu mění na boj o přežití mezi sebou.

Pán much je dvě stě padesáti čtyř stránková kniha, takže žádné dlouhé čtení vás v tomto případě nečeká. Ze začátku je kniha docela obyčejná a předvídatelná. Chlapci se snaží udržovat oheň, postavit přístřešky, sehnat jídlo, občas to mezi nimi zajiskří. Ale v podstatě nic výjimečného se neděje. Spoustě lidí se zdají být popisy ostrova zdržující a zbytečné. Mě se naopak nezdají vůbec dlouhé a obtěžující, a když to srovnám s některými jinými knihami, které mají popisy prostředí na několik stránek, tak v této knize mi to přijde naopak docela vyvážené. Ale opět záleží jistě na úhlu pohledu a zkušenosti každého čtenáře. 

Druhá polovina knihy je už zajímavější. Chlapci se rozkmotří a začne převažovat touha po moci a diktátorský režim, což jde ruku v ruce se stupiditou. Místo toho aby se všichni snažili o záchranu z ostrova (neberu v potaz šestileté chlapce, kteří jsou ještě příliš malí), raději volí nesmyslný boj mezi sebou, který je (na to, že se jedná o malé děti) velmi agresivní. 

Postava Jacka, který se snažil mermomocí vládnou celé skupině chlapců, mi šla nesmírně na nervy. Protože jsem se vcítila do pocitů chlapců, kteří se chtěli hlavně zachránit. Jack si místo toho plnil své diktátorské sny a to prostřednictvím ostatních hochů, kteří místo odmítnutí hloupých a ohavných rozkazů Jacka, je neúnavně plnili. Ale takto to bohužel chodí i v reálném životě. Lidé mnohdy nerozeznají, to co je opravdu důležité a raději si honí triko na získávání moci, agresivitě, manipulaci atd.

Kniha se mi opravdu zamlouvala, protože jsem v ní našla skutečnou náturu skutečných lidí. A hlavně mi pomohla si uvědomit, že i mezi námi žijí extrémní lidé (a není to výjimka), kteří si nedokáži uvědomit, jak hloupé jejich chování je, i kdyby jim šlo o holý krk.

78%

Žádné komentáře:

Okomentovat