sobota 19. července 2014

Nadějné vyhlídky

Autor: Charles Dickens
Originální název: Great Expectation
Román

"Ví bůh, že se nikdy nemusíme stydět za slzy, neboť to je déšť na oslepující prach země, který pokrývá naše tvrdá srdce."

Philip Pirrip přezdívaný Pip je sirotek, který své rodiče zná pouze jako jména na náhrobcích. Pipa od malička vychovává jeho sestra, která nejde pro ránu daleko a něco jako láska je pro ní nejspíše sprosté slovo. Naštěstí její manžel Joe je zcela jiného zrna. Joe je kovář a je to upřímný, čestný a velmi hodný člověk a Pipa má z hloubi duše rád. Je sice krapet negramotný a dnešním slovníkem "out", ale má ryzí srdce. Pip sní o tom, že jednoho dne bude bohatý a dostane se do "lepší" společnosti a kupodivu se mu tento sen splní, neboť ho začne sponzorovat neznámý člověk. A tak se Pip dostane do Londýna a začne žít život "pána". Ale bude ten život šťastnější než jeho původní život v kovárně?

"Tak se po celý život dopouštíme nejhorších slabostí a nízkostí kvůli lidem, kterými nejvíce opovrhujeme."

Kniha Nadějné vyhlídky má 574 stránek a vyšla v roce 1861 v Londýně jako třináctá Dickensova novela. Kniha je psaná v první osobě. Od Dickense jsem dosud nic nečetla a konečně jsem to chtěla napravit. A proč? Jednak je Dickens světoznámý autor a říkala jsem si, jaká je ostuda od něj ještě nic nečíst, ale hlavní důvod výběru Dickense byl jiný. Miluju knihy Johna Irvinga a vím, že John Irving má velmi rád knihy Dickense (např. v Pravidlech moštárny se vyskytují Dickensovy knihy). Dokonce Nadějné vyhlídky a David Copperfield patří mezi deset nejoblíbenějšcíh Irvingových knih! Tudíž mě zajímalo, jestli se Dickensova díla podobají těm Irvingovým, potom bych měla o výběru čtiva na dlouho postaráno.

A jak se mi kniha četla? Bohužel musím říct, že první polovina knihy mě příliš nebavila a spíše jsem se nutila číst dál. Ale na druhou stranu docela hodně knih se mi ze začátku nezdá příliš čtivých a nakonec jsou opravdu dobré a i proto jsem pokračovala ve čtení. Ve druhé polovině románu se vše zlomilo a já se zase nutila spíše nečíst, abych stihla udělat přes den taky něco jiného. V čem je takový rozdíl mezi první a druhou půlkou díla? Druhá polovina knihy je více napínavá, vyskytuje se tam více zápletek a zvratů a pořád vás to nutí číst dál a dál, abyste se dozvěděli jak ta a ona událost dopadne.

"Byl to pro mne památný den, protože způsobil velké změny v mém životě. Ale tak tomu je s každým životem. Představte si, že byste z něho vyškrtli jeden určitý den, a uvažte, jak rozdílně by se utvářel jeho běh. Postůj, oko, jež toto čteš, a zamaysli se na okamžik nad dlouhým řetězem ze železa nebo ze zlata, z trní nebo z květů, který by tě nikdy nespoutal, nebýt toho, že jeho první článek ukul jeden památný den."

 Pipa jsem měla ráda od začátku příběhu až do konce a trochu jsem uvažovala, že podle něj pojmenuju i své kotě, ale nakonec to nedopadlo. Tak snad příště :D. Celkově se mi příběh líbil, musím uznat, že to Ch. Dickens hezky vymyslel, jen bych trochu zkrátila začátek. Co se týče podobnosti s Irvingovými knihami, tak jsem je tam moc neviděla. Irving je prostě lepší (alespoň podle mě). :)

75%

Žádné komentáře:

Okomentovat